Historie školy - slavíme 60. výročí

Základní škola v Jakutské ulici, první vršovická škola vybudovaná po 2.světové válce, byla slavnostně otevřena 1.září 1955. Dle dobového systému byla označena jako 84.osmiletá střední škola.
Jak vypadal první den života školy? Trubačský sbor pionýrů zatroubil slavnostní fanfáry. Pěvecké sdružení pražských učitelek zazpívalo všechny státní hymny, které se tehdy povinně zpívaly. Žákyně nové školy Beyerová přednesla Neumanovu Píseň o rodné zemi. A po řadě projevů významných funkcionářů a zdravici zvláštního hosta, mongolského novináře Šavara Iše, pronesl první ředitel školy František Beza následující slova:"S radostí přijímám tuto novou školu, která je důkazem péče naší strany, vlády a všeho pracujícího lidu republiky o školství a vzdělání mládeže. Slibuji jménem všech pracovníků školy, že nebudeme šetřiti silami, abychom vychovali z mládeže nám svěřené lidi vzdělané, tělesně vyspělé, s morálními vlastnostmi socialistického člověka. Dáváme si za úkol, aby naše škola zůstala stále tak krásná, jak jí dnes přijímám a byla skutečným příkladem ostatním školám obvodu naší dobrou vyučovací a zejména výchovnou prací."
V dobovém tisku tenkrát napsali: "V moderní školní budově této osmiletky nenajdete okno, z něhož by nebylo vidět část socialistické Prahy. Učitelé i žáci zde žijí v prostředí, které člověku přímo vnuká optimismus doby." Začátky ale ve skutečnosti nebyly tak lehké. Škola podle projektu arch.Marka byla zbudována v místech, kde bloky domů rostly takřka před očima, zatímco okolí ještě nebylo upraveno, ulice zůstávaly bez dláždění a bez chodníků. Stavební podnik si dával s předáním stavby školy jako vždy na čas a vnitřní úpravy nebyly do poslední chvíle dokončené. A tak značnou část dovolené učitelé, rodiče žáků a další občané Vršovic trávili mytím podlah a oken, drátkováním parket a stěhováním nábytku, aby bylo možné 1.září skutečně školu otevřít. Nová škola se stala věcí veřejnou.

Když bylo konečně vše pečlivě připravené, nastal další problém. Nová škola totiž onoho 1.září přilákala o plných 300 dětí více, než se čekalo. Na 38 učitelů připadlo celkem 1.319 žáků. V prvním školním roce 1955/56 se pak do jedné třídy muselo srovnat 36 až 51 dětí.
Naše škola prožila 35 let v totalitním režimu a 25 let v režimu demokratickém. Rozdíly a změny jsou jistě zřejmé, ale hodnocení uplynulých 60 let by bylo téma příliš široké. Na ZŠ Jakutská získaly základní vzdělání tisíce žáků. Vystřídaly se zde stovky kantorů. Mnozí skončili v propadlišti dějin, nad některými z nich se možná při vzpomínce dodnes kroutí hlavou. Věříme však, že je i řada těch, na které se vzpomíná s vděčností a úctou a že tyto řady budeme do budoucna rozšiřovat. Největším přáním zůstává, aby ZŠ JAKUTSKÁ nebyla pro naše absolventy jen institucí, ve které získali povinné základní vzdělání, nýbrž místem, které zůstává v srdci alespoň jako pěkná vzpomínka.